Bouřka na táboře

O prázdninách jsem se na několik dní uchýlil do skautského tábora. Luxusně zařízenou dýšinskou faru, která se může pyšnit takovým komfortem, jako je splachovací záchod, elektrika a tekoucí voda, jsem vyměnil za stan na louce tři kilometry od nejbližší vesnice.
Za tu krátkou dobu nás navštívilo několik nočních bouřek a jedma z nich byla opravdu pořádná. Zezačátku to tak vůbec nevypadalo, ale během půl hodiny bylo jasno, že si užijeme. Provazy deště vytvořily za chvíli v trávě menší rybník a blesky se přibližovaly. Všichni vedoucí a starší skauti se shromáždili ve velkém stanu, který sloužil jako jídelna, a diskutovalo se, jestli vítr dosahuje takové síly, že by mohl začít lámat stromy a jestli by proto nebylo lepší probudit děti a vystěhovat je ze stanů, na něž by stromy mohly spadnout. Do naší plodné debaty zazněla obrovská rána a do přilehlého lesa těsně vedle tábora sjel blesk.
Přesunuli jsme se mezi stany. Stáli jsme v dešti mokří na kost, utěšovali jsme plačící děti a hádali se, jestli máme čekat dál, nebo všechny táborníky vyhnat ze stanů z dosahu stromů. Zmatek nad zmatek. Do toho všeho pročesával oblohu jeden blesk za druhým. A cítili jsme se naprosto bezmocní, vydáni na milost a nemilost přírodě. Což bych nikdy nepocítil na faře vybavené splachovacím záchodem a koupelnou a hromosvodem.
Lidé v Dýšině, kteří se narodili v rumunském Gerniku, vypráví, že bouřky v Čechách se nedají srovnat s těmi rumunskými, které jsou prý mnohonásobně horší. Člověk v Čechách všechno ovládá stisknutím páčky nebo kliknutím myši na počítači. Člověk v Čechách je středem vesmíru, vše je mu podřízeno. Počítač, varná konvice, vysavač a mobilní telefon ho musí poslouchat. A pokud ne, víme, kde je nejbližší servis. Na skautském táboře nebo na Gerniku je člověk mnohem víc součástí přírody, která ho neposlouchá, je jí vydán na milost a nemilost. Když se na Gerniku neurodí nebo kroupy potlučou obilí, bude zle. Počítač s tím nic neudělá, mobilem to vyřídit nejde. Člověk si připadá jako mraveneček uprostřed přírody.
Věřící člověk v Čechách si musí dávat pozor, aby se pro něj Bůh nestal jen volnočasovou aktivitou v neděli dopoledne. Někdo chodí na fotbal, jiný do kostela, jaký je v tom rozdíl? Řekl bych, že na Gerniku toto pokušení na pořadu dne nebude. Člověk ví, že kdyby se měl Bůh škrtnout, zůstal by strašně osamělý uprostřed přírody, která si s ním může dělat, co uzná za vhodné. Bůh je bytostnou potřebou člověka, který si ještě nemyslí, že stojí ve středu vesmíru a že už stačil všechno ovládnout.
To jsem mohl vnímat, když jsem se v noci modlil mezi stany promočený na kost a čekal, jestli vítr začne lámat stromy.