Biskup s čelovkou
Neděle 28. srpna 2022 se ve zcela zaplněném dýšinském svatostánku nesla v duchu očekávání, slavení a loučení. Sešli jsme se se svými přáteli, farníky a farnicemi, ale nejen s nimi, abychom za přítomnosti biskupa Tomáše uvítali v našich řadách nového administrátora farnosti, P. Tomáše, a odcházejícího P. Libora, symbolicky doprovodili do jeho nového působiště, kterým bude Cheb.
Po celou dobu slavení a hostiny eucharistické mně neustále tanula na mysli slova o putující obci Boží, respektive o království Božím na zemi, a to i v souvislosti s prvním čtením: „Plný klas se sklání k zemi, prázdný se vypíná vzhůru.“ Naslouchal jsem pozorně Liborově výzvě ke smíření a odpuštění i Tomášovým slovům o tom, že mu situaci na úvod moc neulehčil. Poklonil jsem se s nimi, pohlédl vzhůru, než jsem si uvědomil, že se pokoušejí pojmenovat složitosti celé situace před Bohem tak, jak nejlépe umějí. Nebylo to lehké pro nikoho z nás. Teprve při psaní těchto řádků mně s pomocí kněze Václava Vacka došlo, že „židé přijali slavnostní uspořádání hostin podle Římanů, s lehátky okolo stolu. Každé místo mělo svou určitou důležitost a sebevědomí hosté zakládající si na dodržování přikázání se tlačili na přední místa. Ježíš toho využil k vyprávění podobenství o Božím království. Jednal pevně, ale laskavě“.
Slova biskupa Tomáše o sebestřednosti, respektive sebelítosti, jež dřímají v každém z nás, pak ťala do živého. Dřímají tedy i v putující obci Boží? Ano, i když by neměly. A když už to vypadalo, že atmosféra napjatější být nemůže, došlo na předávání darů a otec biskup dostal, mimo jiné, čelovku, aby si i on mohl posvítit na cestu. Ufff! No jasně, čelovka! Každý z nás si přece může na cestu posvítit čelovkou, jak jsem jen mohl pochybovat? Biskup s čelovkou, světlo, Duch svatý… A pak už jen dojemné rozechvělé vyznání scholy, starostovo slovo o sehraném týmu a bohatém agapé na faře, jsme živá putující obec a při hostinách nepoužíváme lehátka, ale lavice a netlačíme se na přední místa… Děkuju Ti, Pane. Tomáši a Libore, vítejte ve svých nových domovech!
Aleš
P.S.:
