Ambiciózní projekt dojít jednou až do Santiaga de Compostela s našimi dětmi nebo už pak jen jejich vlastní pouť sledovat v dospělosti, se může někdy proměnit i v „pouhý‘‘ výlet. A to se stalo nám, protože jsou děti ještě malé a nožičky je bolí po prvních deseti kilometrech. Vydatný podzimní déšť není ještě pro jejich dětskou povahu tím nejlepším formujícím prvkem. Vše jsme přehodnotili a vzali děti na rozhlednu v Berouně a pak do muzea. Původně jsme chtěli na naší pouti do Santiaga ujít dalších 7 km a navázat tak na naši pouť na jaře, kdy jsme po svatojakubské cestě z Berouna do Nižboru ušli 14 km.
I tak to byl velmi vydatný den plný zážitků, a hlavně testování schopnosti upozadit svou potřebu jedince potřebě celé skupiny a naopak. Děti měly novou zkušenost. Velcí dospělí se během krátké chvíle dokázali domluvit na náhradním programu, co je dlouho plánované, může se i během chvíle změnit, a přesto je vše v pořádku a jedinci, kteří jsou rychlými změnami často zasazeni do velkého diskomfortu, tak mohli touto změnou projít tím způsobem, že jim bylo nakonec dobře. Aby ne, v muzeu se nás ujala výborná paní průvodkyně, která se vyznala v geologii, a procházka po Berounu dala možnost dětem se trochu vyběhat a navázat nebo prohloubit svá nová či stará kamarádství.
Maru Peroutková (v Dýšině Mařu)
P. S.: Fotky si můžete prohlédnout
ZDE.
